Zakladatelské a původní rasy

Forkrul Assail

Chodba: Ahkrast Korvalain

Forkrul Assail, v současnosti též známí jako Forkassal nebo Krussail, jsou jednou ze čtyř starších ras malazského světa a pravděpodobně jediná, která přežila na svém domovském kontinentu Assail ve větším počtu. Vzhledem jsou Forkrul Assail humanoidní, avšak se zcela odlišným anatomickým uspořádáním, takže např. jejich kloubní systém jim umožňuje pohyby ležící daleko mimo možnosti lidského těla. Z náznaků se zdá, že jsou podobně jako Jaghuti dlouhověcí, možná dokonce nesmrtelní a disponují extrémní fyzickou silou i bleskovou regenerací zranění. Mají bledou kůži a světle modrou krev.

O uspořádání společnosti Forkrul Assail je známo jen málo, na kontinentech osídlených lidmi se našlo pouze minimum jejich staveb, převážně obrovských, avšak z neznámého důvodu zcela prázdných mohyl, a kontinent Assail je z důvodů řečených dále pro člověka nanejvýš nepřátelským místem.

Forkrul Assail se podle všech dostupných informací považují za jakési strážce řádu, udržovatele míru a soudce oprávněné posuzovat spory nebo války jiných ras.

Jaghuti

Chodba: Omtose Phellack

Jaghuti jsou podle většiny zdrojů nejmocnější ze všech čtyř starších ras malazského světa. Měli humanoidní podobu, avšak se zelenou kůží a tesáky, které jim vyčnívaly z úst podobně jako kančí kly, a také byli dlouhověcí. Navíc podle všeho každý Jaghut disponoval zcela přirozeně magickými schopnostmi a to v míře většinou plně srovnatelné s bohy, takže například i jeden jediný dokázal doslova zmrazit celý kontinent.

Zvláštností Jaghutů bylo, že netvořili organizovanou společnost. Neexistovala žádná jaghutská města ani říše, Jaghuti žili samotářsky nebo jen v malých rodinných skupinkách. Důvodem pro to byla právě moc, kterou každý z nich disponoval a která by v případě konfliktu ve velkém mohla způsobit zkázu celého světa - dá se říct, že Jaghuti brali vzájemné odloučení jako nezbytnost v zájmu bezpečnosti všech a nejvíc ze všeho se obávali vlastní touhy po moci. Bohužel, když se na pláních objevily první primitivní lidské kmeny Imassů, mezi Jaghuty povstali tyrani, kteří je neváhali zotročovat a dokonce se označovat za jejich bohy. Nakonec to vedlo ke vzniku T´lan Imass a začátku jaghutských válek, které znamenaly konec této rasy, třebaže skutečných tyranů byla mezi nimi zřejmě jen hrstka a většina Jaghutů jejich chování odsuzovala nebo dokonce proti nim bojovala na straně Imassů.

V současnosti z rasy Jaghutů zbývá jen pár rozptýlených, izolovaných jedinců, kteří jsou buď uvěznění jako „správci“ v azathských domech nebo neustále putují a skrývají se před T´lan Imass, stále odhodlanými zabít bez milosti každého Jaghuta, na kterého narazí.

 

Eresové

Pravděpodobně vůbec první rasa ve světě Malazu (je zmíněno, že tu byli ještě dříve, než K’Chain Che’Malle, o dalších rasách jako jsou Imassové nebo lidé nemluvě). Eresové jsou ekvivalentem pralidí, jsou pokrytí srstí a žijí divoce v džunglích. I přes jejich styl života ale rozhodně nejsou pozadu co se mentálního vývoje týče. Jsou schopní přemýšlet na stejné úrovni jako lidé, akorát netouží tvořit civilizace. Jsou nějakým způsobem spjati s mořem. V současné době jsou již vyhynulým národem, z posledních Eresů se vyvinuli Imassové.

Imassové

Chodba: Tellann

Kdysi dávno byli Imassové druhem stepních kočovníků rozdělených na kmeny, které však byly neustále zotročovány jaghutskými tyrany. Tento útlak podnítil řadu vzpour, které byly Jaghuty krvavě potlačeny, protože Imassové jednoduše nebyli schopni konkurovat jejich magickým schopnostem, v některých rysech srovnatelných se schopnostmi bohů. Navíc se Jaghuti skrývali v za ledovými pustinami bez života, kde by žádný živý tvor nepřežil. Šamani Imassů proto provedli obrovský nekromantický obřad, při kterém využili chodbu života Tellann a v podstatě celý národ Imassů v počtu několika set tisíc lidí změnili v nemrtvé. Ti posléze přijali jméno T´lan Imass.

  

T´lan Imass

Chodba: Tellann

 T´lan Imass jsou rasou nemrtvých s mnoha unikátními vlastnostmi.

Mají většinou vzhled připomínající vysušené mumie nebo mrtvoly oblečené v rozpadajících se kožešinách a zbroji. Používají převážně kamenné pazourkové zbraně. Jsou velmi obávanými nepřáteli, neboť nepotřebují potravu, vodu ani teplo či odpočinek, necítí bolest ani strach a jsou imunní proti naprosté většině kouzel. Dokáží cestovat velmi rychle, protože mohou změnit své tělo v prach nebo se pohybovat pod zemí, a stejně tak se kdykoliv vrátit zpět do „pevné“ podoby. Mají částečně schopnost vidění v infračerveném spektru a v rámci svého kmene mezi sebou mohou komunikovat i na dálku. Stále si udržují rozdělení původních Imassů na kmeny, přičemž jejich šamani se nazývají kostějové.

T´lan Imass nejsou živí a proto nemohou v obvyklém smyslu zemřít, ovšem také se nemohou léčit. T´lan Imass, který například přijde o končetinu ji může nahradit končetinou jiného T´lan Imasse, to je však považováno za znesvěcení a těžký zločin, takže se tato praxe objevuje jen mezi odpadlíky. „Zapomnění“ rovnající se smrti pak dosáhne jen pokud celé jeho tělo zetlí, což trvá většinou stovky let, nebo rozpuštěním v moři. Pokud je některý z nich poškozen natolik, že nemůže dál bojovat, podle zvyku je ostatními T´lan Imassi rozsekán na kusy, které jsou umístěny na místo, kde může pozorovat krajinu dokud se jeho tělo definitivně nerozpadne - dá se říct, že toto je pro T´lan Imass „výslužba.“ Jestliže se ovšem před svou porážkou dopustil nečestného jednání nebo selhal v úkolu, kterým byl pověřen, je místo toho zakopán nebo ukryt do temné jeskyně „bez vyhlídky.“ Nutno zdůraznit, že hierarchie i kázeň panující mezi T´lan Imass je velmi přísná.

T´lan Imass pokládali za smysl své existence boj s Jaghuty. Poté, co jejich rasu prakticky vyhladili, se stali v jistém smyslu strážci. Jejich kmeny se rozptýlily po světě a považují za svou povinnost chránit lidstvo před výjimečnými hrozbami, především pak jinými tyrany „jaghutského typu,“ kdekoliv by se mohly objevit. Proto se také nezapojují do lidských válek či konfliktů a většinou zůstávají skryti, jen málo lidí T´lan Imass vůbec v životě spatří. Jediná výjimka nastala v době, kdy malazský císař Kellanved získal kontrolu nad Dómem Tellann a tím pádem i nad T´lan Imass, které využil jako své elitní vojsko. Z této doby pochází řada neblaze proslulých akcí, především útok na vzbouřené přístavní město Aren, které nemrtví válečníci pro výstrahu totálně vyhladili. Přestože úplné pozadí tohoto činu a důvody jednání Kellanveda i T´lan Imass jsou silně nejasné, je tento skutek hlavním důvodem všeobecné nenávisti lidí k T´lan Imass, alespoň v oblastech pod kontrolou malazské říše. 

 Mezi samotnými T´lan Imass zřejmě v poslední době silně vzrůstá nespokojenost s jejich „životy“ a cíly. Důvodů pro to je více, některé se táhnou z dávné minulosti, kdy se původně spravedlivý boj proti tyranům během jaghutských válek zvrhl v genocidu, kterou řada T´lan Imassů odsoudila. Další postupem času začali litovat i účasti v Obřadu a pochybovat o smyslu své další existence, unaveni nesmrtelností a tíhou vzpomínek na životy, kterých se vzdali. Výsledkem je sílící vlna odpadlíků, kteří se odtrhávají od vazby Obřadu. Odpadlíkem se může stát v podstatě každý T´lan Imass, neboť jde jen o akt volby podmíněný dostatečně silnou vůlí. Po odtržení sice ztrácí možnost mentálního spojení se členy svého kmene, avšak podle odpadlíků získává větší osobní svobodu a dokonce i emoce, které ho přibližují zpět „skutečnému“ životu. Odpadlíci jsou ovšem ostatními T´lan Imassi nelítostně pronásledování jako zrádci, navíc je odpadlictví pokládáno i za formu znesvěcení.

kmeny T'lan Imass:

Kron T'lan Imass

Logros T'lan Imass

Bentract T'lan Imass

Kerluhm T'lan Imass

Ifayle T'lan Imass

 

T'lan Ay

T´lan Ay je druh velkých nemrtvých psů, společníků T´lan Imass s podobným vzhledem jako oni. Ay byli původně divoce žijící psi, spíše příbuzní vlků a první zvířata, která si domorodí Imassové ochočili. Když se rozhodli stát nemrtvými, Ay jako jediné bytosti zahrnuli do Obřadu a tím vznikli T´lan Ay, dodnes nemrtví spolubojovníci T´lan Imassů.

 

K'Chain Che'Malle

Chodba: Kashan

Rasa plazů se silně matriarchálně a matrilineárně orientovanou společností podobnou třeba mravencům. Matrona (královna úlu) má magické schopnosti celé své rodiny a proto je její moc větší než mnohých bohů, kouzla K'Chain Che'Malle se přitom zakládají netypicky na lidmi neslyšitelných zvucích. Některé kasty disponovaly inteligencí, ale hlavní síla spočívala v kolektivním vědomí, propojeném pomocí pachů a telepatie. Jednotliví matronini potomci jsou specializovaní podobně jako je tomu u mravenčích kast, pro boj, pro stavbu atd. K'Chain Che'Malle vyhynuli dávno před vzestupem Jaghutů (které si držely jako otroky), T’lan Imass a Forkrul Assail, pravděpodobně jednak v důsledku vnitřních konfliktů, ale také vyhlazování ze strany tehdy ještě spojených národů Tiste, kteří s nimi vedli zřejmě velmi krvavé války.

 

K'Chain Nah'Ruk

Chodba: Kashan

Předchůdci K'Chain Che'Malle, někdy také zvaní krátkoocasí. Z Nah'Ruků se, kteří podle všeho nebyli rozděleni na kasty, postupně vyvinuli na matronách závislí Che'Malle, kteří časem krátkoocasé úplně nahradili. Nah'Rukové byli technologická větev rasy a mezi jejich vynálezy, které se zachovaly až do dnešních dnů, patří třeba Nebetvrze, jako je Měsíční kámen, dálkové komunikační zařízení nebo blesky metající hole, používané Nah'Ruky jako alternativa artilerie nebo moranthské munice. Právě kvůli jejich technologické vyspělosti se je matrony rozhodly znovu „zařadit do výroby“ a vzkřísit své předky. To se jim ale vymstilo, protože Nah'Rukové se nedali ovládat tak snadno a vůbec se jim nelíbila podřízenost matronám.

Celá roztřžka vyústila v občasnkou válku, která, s přispěním Tistejských ras, zničila celou rasu. K'Chain téměř vymřeli, zbylo jen velmi málo matron, které se musely schovávat. Přeživší Nah'Rukové odešli neznámo kam.

 

Thel Akai

Chodba: Neznámá

Prvorození země – jedna z prvních humanoidních ras Malazského světa. Výškou kolem 3 m přesahují i Thelomen Toblakai, což jsou jejich potomci. Zvláštností Thel Akai je jejich spjatost s elementem země; dokážou se měnit v hlínu nebo písek, podobně jako T´lan Imass, taky z ní čerpají zdroj své síly. Pravděpodobně fyzicky nestárnou, mohou být ale zabiti. Po smrti se rozpadnou v zeminu.

Jejich vlast byla Jacuruku

Thel Akai nebyli váleční lidé a často povzbuzovali lidi v jejich vývoji. Dostali se do konfliktu s Nejvyšším králem Kallorem, když pomáhali jeho protivníkům na Jacuruku. Kallor přísahal, že každého z nich zničí. Bohyní Thel Akai byla královna snů, T'riss.

 

Thelomen Tartheno Toblakai

Přestože se nejspíš nejedná o původní rasu, tak patří mezi zakladatelské. Je to prastará rasa, jejíž vrchol je datován před obřad Tlan (přechod k nemrtvé existenci T'lan Imass). Patrně příbuzní s Thel Akai a možná potomci Jaghutů. Nic z toho ovšem není potvrzeno. Thelomen Toblakai byli obecně fyzicky robustnější než lidé, se širokými, plochými tvářemi. Dokázali se křížit s lidmi, aby produkovali životaschopné míšence, ale zdálo se, že mají jiný evoluční původ, který se vyznačuje tím, že mají například čtyři plíce.

V minulosti se například plavili s Barghasty a bojovali proti Tiste Edur. Z pozůstatků této rasy vzniklo několik nových:

Teblorové (prakticky čistokrevní)

Barghasti a Trellové (pravděpodobně míšenci s Imassy)

Jhagové (míšenci s Jaghuty)

Fennové (v Quon Tali) 

Tarthenalové (v Lederském království)

Toblakai i jejich potomci jsou humanoidi doslova obřích rozměrů. Barghasti a Trellové jsou již menší, Teblorové si však dědictví po předcích zachovali a dosahují velikosti více než sedm stop (více jak 210 cm), ale je pravděpodobné, že původní Thelomen Tartheno Toblakai měřili mnohem více.

Thelomen Toblakai nebo jejich potomci byli rozptýleni po celém světě a zdálo se, že existují na všech kontinentech pod různými jmény. Byli to padlí lidé; kdysi měli vyspělou civilizaci, města a knihy, nyní většina žila v kmenech a degradovala v barbarskou existenci.

Tartheno stahovali své nepřátele z kůže a pak nosili zpracované proužky kůže, aby mohli svázat duše svých nepřátel. Tak se říkalo, že válečný pokřik sta Tarthenalů vycházel z tisíce hrdel. Po smrti měli devět kůží smrti. Každá musela postupně hnít, aby se duše zbavila veškeré světské podstaty.