Záchlumčani

Záchlumčani byli jízdválečníci ze Záchlumských planin na severovýchodě Quon Tali, kteří byli známí svým jezdeckým uměním. Byli často považováni za primitivní a méněcenné. Nicméně ti Záchlumčani, kteří se připojili k malazské armádě, poskytovali pozoruhodné služby a vedení.

Záchlumští koně byli vysoce ceněni těmi, kdo o koních něco věděli. Říkali o nich, že jejich krev voněla železem. Byli ústředním bodem jejich kultury. Bylo s nimi zacházeno jako se členy rodiny, a tak nebyli kupováni a prodáváni jako zboží. Záchlumské děti často jezdily na koních ještě předtím, než uměly chodit. 

Součástí jejich života byli i kraváčtí psi. Svalnatá, polodivoká zvířata, zrozená a chovaná na Záchlumské planině.

Záchlumská společnost byla rozdělena na klany. Nejznámější klany byli Vraní, Bláznivého psa a Lasiččí. 

Bydleli v malovaných jurtách. Jejich majetek mohl být zabalen do krytých vozíků, když to vyžadovala nutnost nebo náboženská pouť. Používali vlajky a prapory jako dekorativní předměty. 

Záchlumčani se vyznačovali černými vlasy, tmavýma očima a opálenou kůží. Často nosili vlasy spletené do copů a svá těla zdobili černým tetováním. Některé klany se pokrývaly modrou barvou. V extrémních případech pilovali zuby na ostré hroty. Vraní klan používal modré tetování se složitými geometrickými vzory na celém těle, včetně obličeje.

Jejich oděvy byly vyrobeny z přírodních nebo obchodovatelných materiálů, jako je kůže, látka, vraní peří a tkané koňské žíně.

Ve válce nosili čepice s hroty, kožené brnění prošívané černými železnými šupinami a rukavice. Záchlumčani používali kopí, luky z rohoviny a dlouhé nože. Bylo známo, že si brali skalpy jako trofeje.

Záchlumčani věřili, že vrány v sobě nesou největší ze Záchlumských duší a vracejí se ke svým lidem, aby čekali na každé nové narození. Tímto způsobem byla síla jejich starších zachována prostřednictvím reinkarnace. Jejich náboženství bylo zaměřené na duchy země, místo na uctívání panteonu bohů. To neznamená, že existenci bohů neuznávali. Jen pro ně nebyli nijak důležití.

Záchlumčani s přístupem k nadpřirozeným silám byli známí jako zaklínači. Zaklínači měli přístup do chodeb, ale hlavně znali staré způsoby, kouzla země, duchů a totemových zvířat.  Poslední roky života čarodějů byly známé jako jejich „Čas železa“, roky, kdy byla jejich moc největší. Tato doba byla ve znamení rituálního pití kobylí krve. Se zaklínači zacházeli Záchlumčani s nedbalou lhostejností, jak na znamení úcty, tak i proto, aby se vyhnuli kontaktu s duchovním světem.

Většinu své historie se Záchlumčani pouštěli do krvavých klanových bojů. Coltaine sjednotil klany Záchlumčanů v povstání proti Kellanvedově Malazské říši. Císař si však získal jejich loajalitu. Vysmíval se jejich malicherným hádkám a nesmyslným sporům. Řekl, že se mu stačí jen opřít a dívat se na již ochabující Záchlumskou alianci, aby viděl konec jejich povstání. Jeho slova a nabídka jednoty s Malazskou říší se nakonec setkaly s vděčností a získaly si jejich loajalitu. Coltain byl prvním Záchlumčanem, který se stal Malazskou pěstí.