Malazská armáda

 „Takzvaná Malazská „říše“ začínala jako thalasokracie. To znamená vláda námořní

mocnosti. V nedůstojné, odporné tahanici o rozpoznání a výtah raných stádií říše je tato

skutečně určující charakteristika obvykle přehlížena. A přece byla malazská expanze

nepochybně expanzí námořní mocnosti, což bylo klíčem k prvním úspěchům.“

Imperiální tažení (Korelská okupace), svazek druhý, Imrygyn Tallobant

 

„Malazský profesionální voják je nejsmrtonosnější zbraní, jakou znám.“

Nil

 

Oproti většině svých protivníků (kromě některých žoldáckých skupin) byla císařská armáda profesionální vojenskou složkou. Každý jednotlivec procházel náročným výcvikem, byla mu dodána kvalitní výzbroj a dle jeho schopností byl zařazen k určené jednotce. Na pohlaví se u malazské armády nehledělo, ženy byly běžné jak mezi důstojníky, tak i mezi obyčejnými vojáky a většina z nich byla děsivější, než průměrný chlap. I přes relativně malou velikost (v porovnání s velikostí císařství) měla impozantní a právem zaslouženou pověst. Byla organizována podle plánu mistra taktiky Dassema Ultora. Císařství vydržovalo zhruba 100 000 profesionálních vojáků, rozdělených do deseti armád. Když byla jedna armáda zničena nebo rozpuštěna, byla vytvořena armáda nová a staré číslo nebylo znovu použito.

Pod malazským systémem dobývání, vítězné armády organizovaly mírový přechod na lokální malazský styl vlády a byrokracie a pak odtáhly. Malazská armáda nebyla trénována na dlouhodobé udržování vlády nad civilním obyvatelstvem.

Jednotlivé armády se většinou dělily na:

•  Divize (ne vždy používáno.)

•  Legie

•  Setniny

•  Kohorty (Ne vždy používáno)

•  Oddíly

Každý voják v malazské armádě znal své číslo oddílu, setniny, legie. Znal i číslo armády, ale to nepatřilo k obvyklému hlášení. Pokud byla armáda dělená i na divize a kohorty, a patřilo to k stálému dělení této armády, pak znal i tato čísla. Hlásil se samozřejmě jménem přiděleným starším seržantem Bravenem Zubem. Např.: "Vojín Hrouda. 3. Legie, 2. setnina, 1. oddíl."
 

Pozemní jednotky

Pěchota

• Těžká pěchota

• Střední pěchota

• Lehkooděnci

• Mariňáci

• Sapéři

 Jízda

• Těžká jízda

• Lehká jízda

Poslové

Kádr mágů

Říšský Spár

Námořní jednotky

Císařské námořnictvo

Pobřežní hlídka

 

 

Hodnosti v malazském pozemním vojsku

První meč císařství (Císařský šampion) - velí všem vojskům, jak pozemním, tak námořním a ve vojenských záležitostech nad ním stojí pouze samotný vládce říše. Tento titul označuje také nejlepšího válečníka a šampióna říše. První meč není jen malazská hodnost. Tento titul používají i T'lan Imass.

Vrchní pěst - je velitelem armády, popřípadě celých armád během tažení. Je to nejvyšší možná vojenská hodnost a ve vojenských záležitostech má větší moc pouze První meč říše, který velí veškerým malazským vojskům, nebo císařovna. Vrchní pěsti v některých případech asistují pobočníci.

Pěst - je velitelem legie, popřípadě celé armády. Městská pěst platí za vojenského guvernéra a má na starost správu celého města.

Komandant - je velitelem legie, popřípadě zástupce a poradce Pěsti. 

Podpěst - vojenský guvernér a velitel posádky v menším městě.

Plukovník (velitel pluku, či místní posádky) - např. velitel posádky malazské základny

Kapitán (setnina) - velitel setniny vojáků. 

Poručík - druhý ve velení setniny, nebo skupiny oddílů.

Vrchní seržant - obvykle cvičí nováčky nebo velí skupině seržantů a jejich oddílům. Je to nejvyšší nedůstojnická hodnost

Seržant  – velitel oddílu vojáků.

Kaprál – nejnižší velitelská hodnost, zástupce seržanta v oddílu vojáků.

 

Hodnosti v malazském námořnictvu

Admirál  – admirál je námořní ekvivalent vrchní pěsti. Jeho hodnost může proto přebít pouze První meč říše nebo císařovna.

Kapitán - je velitel lodi.

Komandant - zástupce kapitána.

 

Hodnosti mágů

Vrchní říšský velemág - titul patřící nejmocnějšímu mágovi Malazské říše. Pozici Vrchního říšského velemága drží už od vzniku impéria Tayschrenn.

(Říšský) Velemág - Velemágové jsou poradci velitelů armád ve věcech týkající se magie a ačkoliv není jisté, jakou mají vlastně hodnost, v některých záležitostech mají autoritu odpovídající samotné Pěsti. 

Velitel kádru - (Vrchní kádrový mág) velitel skupiny mágů tvořící vlastní jednotku. Obvykle to bývá velemág, který má pod sebou obyčejné mágy.

Kádrový mág - Za dob císaře byly malazské kádry mágů běžným doprovodem armád a legií. Kdysi existovaly celé setniny mágů, později se kádr zmenšil na velitele a dalších šest kádrových mágů. Nicméně jak impérium rostlo, mágové se stali příliš cennými a tak se od kádrů upustilo. Většina kádrových mágů se poté přesunula do klasických oddílu. Také se ukázalo, že životnost kádrového mága není příliš velká, takže se mnozí mágové snažili rozsah svých schopností tajit. 

Oddíloví mágové -  slouží jako podpora armádních jednotek. Jsou to v podstatě obyčejní vojáci, jejichž magie je natolik slabá nebo specifická, že se nehodí do mágovských kádrů a proto byli během výcviku zařazeni do oddílů. Samozřejmě spousta oddílových mágů své skutečné nadání skrývá nebo o něm neví, proto dokáže dost z nich během bitvy své spolubojovníky překvapit. Jsou známy i případy, kdy se z oddílových mágů během pochodu stali říšští velemágové. Mezi oddílové mágy se počítají i léčitelé.

 

Značení hodností:

Armáda:  

Vojín - prázdný obdélník

Oddílový mág* - prázdný půlkruh
Kaprál - dva prázdné obdélníky
Seržant - plný obdélník
Vrchní seržant - plný a prázdný obdélník
Poručík - dva plné obdélníky
Kapitán - prázdný trojúhelník
Plukovník- dva prázdné trojúhelníky
Podpěst - plný trojúhelník
Komandant - plný a prázdný trojúhelník
Pěst - dva plné trojúhelníky - zlaté
Vrchní pěst - prázdné kolečko - zlaté
První meč - plné kolečko - zlaté

*Oddílový mág nepatří do kádru mágů. Nicméně jeho hodnost není přesně v armádní struktuře daná. Pohybuje se přibližně na úrovni kaprála, ale nemá žádnou velitelskou sílu.   

Kádr:

Kádrový mág - dva prázdné půlkruhy
Velitel kádrových mágů - plný půlkruh
Velemág - plný a prázdný půlkruh
Vrchní velemág - dva plné půlkruhy - zlaté

Námořnictvo: 

Řadový námořník - prázdný čtvrtkruh (tvaru plachty)
Komandant - dva prázdné čtvrtkruhy
Kapitán - plný čtvrtkruh
Velitel -  plný a prázdný čtvrtkruh
Admirál - dva plné čtvrtkruhy - zlaté

 

Známé Jednotky:

Armády

• První (Původní armáda Malazské říše, tažení v Sedmiměstí, Y‘ghatan) - rozpuštěna

• Druhá (Houfec Jednorukého)

• Třetí (Sedmiměstí, Potlačování nepokojů v Myší díře na ostrově Malaz)

• Čtvrtá (Jako první vedla Záchlumské války proti Coltainovi)

• Pátá (Rekrutováni hlavně v Sedmiměstí, ale i Severu Genabakis a Malazské pevniny)

• Šestá (Existovaly dvě. Původní poslána do Korelu, druhá operuje v Genabakis)

• Sedmá (Nasazená proti Záchlumčanům a po smíru dána pod velení pěsti Coltaina)

• Osmá (pěst Chemet Šul)

• Devátá (tažení v Sedmiměstí, Y’ghatan. Spolu s první armádou měli během tohoto tažení ztráty okolo padesáti procent)

  

Pomocné:

• Rudé čepele (Domorodí fanatičtí ozbrojenci/vojáci v Sedmiměstí, kteří přísahali absolutní loajalitu Malazské říši)

• Záchlumští jízdválečníci

• Setijští jízdválečníci

 

Taktiky Malazské armády

„Strategie náleží veliteli, ale taktika je první zbraň v bitvě, a je vybojována ve velitelském stanu.“

Dassem Ultor (První meč císařství)

 

„Čím je malazský voják tak nebezpečný? Je mu dovoleno myslet.“

Kalous (Historik)

 

Většina taktik malazské armády byla formulována Prvním mečem císařství – Dassemem Ultorem. Pravidla použití sil malazské armády byla formulována s cílem uštědřit nepříteli optimální škody.

Malazská armáda se snadno adaptovala na jakékoli podmínky, které vládly na místě tažení. Vedla války proti nepřátelům od Rudé gardy, přes Tiste Andii až po partyzánské boje na poušti. Struktura vedení malazské armády (kromě několika individuí), byla vysoce kompetentní s mnoha talentovanými jednotlivými veliteli, kteří dopodrobna analyzovali nepřítele a efektivně pak použili takovou taktiku, aby daného nepřítele zbavili výhod, které by mohl mít. Většina velitelů také znala moudro v používání vlastních veteránů a umožnila jim mít dost prostoru k činům, pokud měli dojem, že je to ve prospěch armády. To býval často rozhodující faktor v malazském úspěchu proti různým oponentům.

 

Malazská Pěchota

Ačkoli mělo malazské císařství svůj prvopočátek na bázi námořní mocnosti, hlavní malazská armáda byla založena na její pěchotě. Nabírání bylo založené na souhlasu, nikoli na odvodu či branné povinnosti.

Ačkoli taktiky používané v armádě nejsou podrobně popsány, jeden z dominantních faktorů, na který se armáda spoléhala bylo vědomí, že jednotka disciplinovaných mužů je vždy mnohem silnější než jakýkoli jednotlivec, bez ohledu na to, jak je nadaný. Toto je důvod, proč Malažané byli schopni dobýt a vybudovat impérium, které se rozléhalo po několika kontinentech. Většina lokálních armád států jako Sedm svatých měst, státy Falari, Quon Tali a jiné bojovaly v kmenovém stylu bez zaměření na vojenskou disciplínu. Spoléhaly na krvelačnost a zápal, které ovládly bojovníky během bitvy. Také nikdy nebojovaly jako jednotka, místo toho každý muž hledal svou vlastní slávu.

Zbroj byla také významnou součástí malazské pěchoty. Záleželo na tom, v jakém typu pěchoty se voják nacházel. Kroužková zbroj nebo šupinové hauberky atd. byly běžnou zbrojí pro střední pěchotu. Těžká pěchota obvykle nosila buď šupinové hauberky nebo těžké kyrysy s náloketníky. Mariňáci, na druhé straně, byli obrnění lehce, protože se více spoléhali na pohyblivost. Věnovali se spíš šarvátkám, nebo útoky typu „zasáhni a uteč“. Sapéři se oproti tomu soustředili především na demolici zdí během obléhání a některé základní stavební práce spolu s malazskými inženýry.

Malazská pěchota obvykle před útokem vytvořila štítovou zeď, pohltila útok a s nelítostnou účinností provedla protiútok. Kvůli přizpůsobivosti si různé malazské armády často vyvíjely svérázné taktiky.

Taktika typická pro veterány Houfce jednorukého bylo použití oštěpů, které byly se smrtícím ničivým účinkem vrženy, když byl nepřítel jen pár yardů vzdálen. To zničilo soudržnost nepřátelských řad. Mariňáci připojení k sedmé armádě zase používali namočené dřevěné štíty, do kterých byly zachytávány zbraně vržené nepřítelem. Tyto zbraně logicky nemohl nepřítel už znovu použít. Mariňáci tomu říkali „tahání za zuby“. Tyto štíty byly obvykle odhozeny po několika minutách boje.

Nakonec se Malažané při pronásledování nepřítele rozpadali na malé jednotky. To jim umožnilo dohnat nepřátelské jednotky mnohem rychleji, než by bylo možné, kdyby zůstali ve formaci.

Těžká pěchota

Těžká pěchota byly těžce ozbrojené a obrněné pozemní jednotky, na rozdíl od relativně lehce obrněné střední nebo lehké pěchoty. V malazské armádě se o nich mluvilo jako o „těžkých“ a počítalo se s nimi, že udrží linii během bitev.

Byli v šupinové, či plátové zbroji a kroužkových chráničích loktů a rukavicích, se štíty, těžkými meči a oštěpy na zádech, s přilbami s hledím, lícními chrániči a plechy na krku, dirky a tesáky u pasu.

Těžká pěchota Houfce jednorukého měla trochu jiné vybavení, poté co vrhli oštěpy s dlouhými ozubenými hlavicemi na nepřítele, vytáhli krátké meče, používané hlavně k bodání.

Těžcí byli vycvičeni k vytvoření řady uzamčených štítů tváří v tvář nepříteli. Pokud se útok pokusil napadnout linii, těžká odpověděla perfektně načasovaným zatlačením štítů a protiútokem mečů. Jakékoli mezery v řadě však mohly být fatální.

Těžká měla pověst toho, že nemyslí „normálně“, pokud vůbec. Tvrdí, tvrdohlaví a panoval i názor, že nejsou tak docela lidé, ale spíše něco mezi Imassem z masa a kostí a Barghastem.

Střední pěchota

Střední pěchota byly pozemní jednotky, které nebyly tak těžce vyzbrojené a obrněné jako těžká pěchota, ale více než lehká pěchota. Krom malazské armády, se tento typ jednotek vyskytoval i v Pannionském Dominiu a Lederské říši.

Střední pěchota, tvořila základ malazského vojska. Do boje šli s bronzovými štíty, píkami a krátkými meči. Na sobě měli pěšáci hauberky z bronzových šupin, silnější prošívku, chrániče holení a rukavice a bronzové přilby posílené železnými pruty kolem zvonu. Šíji a ramena jim chránily kroužkové chrániče, nebo kovové segmenty.

Lehkooděnci

Lehkooděnci byla obecně volná řada vojáků umístěných v předstihu před pozicí hlavní armády. Jejich úkolem bylo odhalovat a zdržovat pohyby nepřátelských jednotek, čímž poskytly čas hlavním silám armády na odpovídající reakci. Normálně se od lehkooděnců nečekalo, že budou držet linii až do posledního muže. Po splnění úkolu se předpokládalo, že se pokusí dostat zpět do hlavní linie.

Malazsští lehkooděnci byli z velké části davy nevycvičených civilních milicí vybavených oštěpy a kušemi, či krátkými luky a lehkou koženou zbrojí, či slabou prošívanicí. Byli většinou umístěni před pravidelnou pěchotou a směřovali chaotickou a bouřlivou vlnu sužující palby na blížícího se nepřítele.

Sapéři

Sapér byl bojový inženýr/voják, spadající svou zbrojí spíše mezi lehkooděnce (až střední), který vykonával širokou škálu bojových inženýrských povinností; stavění mostů, kladení nebo čištění minových polí, demolice, polní obrana, konstrukce a stavby, jakož i stavby a opravy silnic. Byl také vycvičen, aby sloužil jako pěšák v případě potřeby v obranných i útočných operacích a byl plně zapojen do moderních protipovstaleckých operací.

V malazské armádě byli sapéři známí svými znalostmi o Moranthské munici. Vzhledem k tomu, že tato munice byla původně určena na shazování ze zad Quorlů, byli malažané nuceni vymyslet způsoby, jak ji upravit, aby ji bylo možné použít ze země.

Malazská armáda mívala specializované sapérské setniny, dokud se jedna taková jednotka, pod velením kapitána Vřetena, nevyhodila do povětří, když jeden ze sapérů zakopl o vlastní svítivku. V tu chvíli Dassem Ultor sapéry rozdělil a přidělil k jednotlivým oddílům.

Mariňáci

Byli Kellanvedem vytvořeni za specifickým účelem. Mariňáci měli být jakousi partyzánskou silou, jejichž primárním cílem bylo rozsévat zmatek, přerušit zásobování a udržet nepřítele v nevýhodě tím, že jej donutí reagovat, spíše než aby převzal iniciativu. Toho mariňáci dosahovali díky operacím hluboko uvnitř nebo i za nepřátelským územím. Úspěch mariňáků závisel na šokovém faktoru, vytvořeném ničivou silou Moranthské munice, čímž udrželi nepřítele ve zmatku a také nejistotě o jejich záměrech. Tato strategie osvobozovala zbytek armády, který pak mohl zasáhnout nepřítele z různých míst a stran, zatímco nepřítel byl zcela zaměstnán potlačováním operací mariňáků. Svou zbrojí relativně odpovídali střední pěchotě, i když s ohledem na jejich specifikaci, spíše její odlehčené verzi.

Říšský Spár

Spár je tajnou organizací Malazské říše. Jeho členové vykonávají jednak úkoly v podstatě srovnatelné s úkoly tajné služby, to znamená výzvědnou a sledovací činnost, a jednak likvidační akce zaměřené cíleně na konkrétní osoby. Jejich agenda byla původně čistě vnitroříšská (princip tajné policie) ale po zlikvidování Tanečníkových Drápů se jejich agenda rozšířila i o boj s vnějším nepřítelem. V tomto směru Spárové v podstatě fungují jako ekvivalent asasínů, přestože čistě asasínské cechy jsou na území Malazské říše nezákonné. Jejich hierarchie je přísně utajována, veřejně známé je pouze jméno mistra, kterým je v současné době muž jménem Kabrňák, který se zodpovídá osobně císařovně Laseen a patří mezi nejmocnější osoby v říši. Běžné je rovněž používání otrávených střel nebo čepelí, kupodivu však nikoliv užívání samotných jedů. Spárský výcvik je velmi tvrdý, zahrnuje rovněž pokročilé bojové techniky beze zbraně a dokonale vycvičený Spár dokáže například v omezené míře kontrolovat i svoji tělesnou teplotu.

Ve vojsku se těší značné neoblíbenosti a mnozí agenti Spáru (nevycvičení spolupracovníci), skončili ošklivou “nehodou”, nebo rovnou podřezaným hrdlem. Nicméně velitelé spárské ruky jsou v případě prokázání se nadřazení všem, krom mistra Spáru, pobočnice a samotné císařovny. 

 

Malazská kavalérie

Malazská jízda byla organizována v jednotkách po padesáti, stovce a třech stech.

Malažané se stran kavalérie z velké části spoléhali na spojence (technicky pomocné jednotky nebo pomocná křídla). Důkazem toho je využití Setijských jízdválečníků nebo Záchlumčanů. Navzdory dostupnosti těchto zdrojů, nebyla kavalérie plně využívána, jak by mohla být, kvůli relativnímu nedostatku takových zdrojů.

Obvykle se zdálo, že malažané používali svou jízdu k rychlé přepravě, průzkumu a potyčkám.

Malažané však velmi dobře věděli, jak útokům kavalerie čelit. Ve skutečnosti věděli, jak používat píky a taktiku falangy. Tyto taktiky, spojené s efektivním používáním krátkých luků a dalšími obrannými strategiemi (jako je použití příkopů a pohybujících se vozů), byly velmi úspěšné při odrážení kavalérie.

Těžká kavalérie

Byly to jízdní jednotky používané malazskou armádou, a to obvykle jako její vnitřní součást. Jejich primární úlohou bylo zapojit se do přímého boje s nepřátelskými silami a například prolomit jejich řady. Obvykle byli nasazeni na velkých silných koních a dobře obrněni. Obvykle nosili dlouhé meče, palcáty, kopí nebo bitevní sekery.

Lehká kavalérie

Byli to lehce obrnění, rychlí jezdci obvykle vyzbrojeni luky, meči a kopími. Převážně se jednalo o výše zmíněné spojenecké jednotky, jako byli Setiové a Záchlumčani. Ale například Itkokanská kavalérie byla zcela součásti malazské armády a jednalo se hlavně o lehkou jízdu.

 

Malazské námořnictvo

Malazská říše začala u členů toho, co se stalo známým jako Kellanvedova rodina. Původní rodina zahrnovala pozdější admirály Noka a Amerona, z nichž oba byli korzáři, než se připojili ke Kellanvedovi. Poté se k nim mimo jiné připojili Kartheron Krust a jeho bratr Urko, kteří se také nakonec stali admirály malazského námořnictva.

První byl dobyt ostrov Malaz, který byl prioritou pro vytvoření námořnictva, které by mohlo vládnout mořím a umožnit volný pohyb do Unty a dalších míst. Neexistoval žádný dokumentovaný sled událostí, z nichž bychom mohli říci, jak malažané dosáhli své převahy, nicméně vytvořili některé z velkých legendárních postav námořního válčení. Mezi ně patřili Urko Krust, Kartheron Krust a Nok.

V roce 1163 SO bylo malazské námořnictvo pravidelně využíváno k přepravě. Malazsští mariňáci byli hlavními vojáky námořnictva. Byly lehce obrnění a velmi dobře vybavení pro boj na krátké a střední vzdálenosti. Lodě byly dobře konstruovány a obsahovaly vybavení, které mohlo být použito k taranování a ničení jiných lodí nebo k umožnění jejich vojákům snadno nastoupit na jiná plavidla. I když to nebyly nejrychlejší lodě, byly určitě spolehlivé a pohybovaly se dostatečně rychle.

Magie a chodby byly široce používány během námořních operací. Ačkoli bylo možné cestovat chodbou k pohybující se lodi, jen málokdo to dokázal.

 

Magie ve válce

“Kouzelné chodby jsou mimo svět. Najdi bránu a tu pootevři. S tím, co vyleze ven, si můžeš dělat, co se ti zachce. Otevři se chodbě, která za tebou přijde – která si tě najde. Natáhni z ní sílu – tolik, kolik tvé tělo a duše snesou – ale pamatuj, že když tělo selže, brána se uzavře.”
Besana

 

Magie chodeb byla jedním z největších aspektů malazského válčení. Zatímco námořnictvo a pozemní síly hrály velkou roli, bez účinného kádru mágů by toho proti magii nepřítele nemohly mnoho udělat. Během raných výbojů říše, zejména za Kellanvedových časů, disponovala říše obrovskými zdroji v podobě mágů, jejichž schopnosti mohly konkurovat nejlepším mágům své doby. Ve skutečnosti, například Tayschrenn, Pačes, Kalot, A'Karonys, Tumava, Bellurdan a další, byli počítáni k těm úplně nejlepším.

 

Mnoho malazských mágů bylo naverbováno během malazských kampaní v Sedmiměstí nebo na Genabackis. Například Besana byla dříve mág sloužící Posměvákovi. Na druhou stranu Pačes pocházel ze Sedmiměstí a bojoval proti Malazské říši. Poté, co Aren padl, dostal na výběr mezi smrtí a službou Impériu a vybral si to druhé.

Malazsští mágové používali k magii a válčení hlavně Chodby, spíše než archaické držby, které používali Ledeřané. Několik mágů bylo schopno přistupovat k několika chodbám najednou a uvolnit tak obrovské množství síly.

V průběhu let malazská pěchota vyvinula několik metod, jak čelit mágům, aby získali konkurenční výhodu. Kde to bylo možné, byli vysláni agenti Drápu, aby porazili jakoukoli magickou opozici. Další taktika zahrnovala identifikaci nepřátelských mágů co nejdříve před nebo během útoku a jejich odstranění pomocí Moranthské munice nebo jiných dostupných prostředků. Kopání tunelů bylo jednou z taktik používaných k vyhnutí se útokům mágů, protože většina magie se valila po zemi. 

 

Zásobovací trén

Pro potřeby přesunu většího množství vojáků a to od několika setnin počínaje, používala malazská armáda zásobovací trén. Jeho součástí byly vozy s proviantem, municí, základním táborovým vybavením, a v případě potřeby i žoldem pro armádu. Výdej materiálu měl na starosti proviantní důstojník, který však mimo svou službu, nemusel mít nezbytně důstojnickou hodnost, ale bývalo zvykem, že minimální hodnost byla Vrchní seržant. 

Vojáci malazské armády byli zvyklí postarat se o většinu věcí sami. Takže nebylo zvykem, aby jako součást trénu cestovali kuchaři, řemeslníci, markytánky atp. Vzhledem k tomu že malazská armáda byla smíšená, tak ani nejstarší řemeslo nenašlo v trénu valné uplatnění, nebo spíše vůbec žádné. Nicméně pro výdej a evidenci materiálu měl proviantní důstojník obvykle pomocníky, kteří nezřídka disponovali jistou zručností, a tedy v případě potřeby dokázali zajistit specifičtější opravy, než zvládl průměrný voják na koleni. Jednalo se tedy o vojáky, kteří nebyli přiděleni ke konkrétní jednotce, ale byli přímo součástí daného trénu jako jeho obsluha, a v případě potřeby i ochrana. Spadali pod velení proviantního důstojníka. Dále jako součást trénu cestovali i umělci či historici (viz níže).    

 

Vojenské tábory

Velitelský stan malazské armády byl obecně umístěn uprostřed tábora. To neznamenalo, že tábor musel mít tvar čtverce nebo kruhu. V jednom případě měl tábor mimo město tvar půlkruhu. Ozbrojené stráže bránily neoprávněným osobám v přiblížení se příliš blízko k velitelskému stanu a opodál stáli jízdní poslové, aby doručili velitelovy pokyny. Důstojnické a vojenské stany byly uspořádány podél velké hlavní třídy vedoucí k velitelskému stanu s dalšími menšími cestami mezi stany usnadňujícími cestování po táboře. Kapitánův stan byl postaven kolem centrální tyče a byl dostatečně velký, aby přijímal návštěvníky. Kapitán spal na posteli a své věci měl v cestovní truhle. Velké tábory obvykle zahrnovaly palisády pro vězně a stáje pro koně.

 

Protokol

Povýšení

Císař Kellanved a Dassem Ultor označili “za zásluhy” jako jediný prostředek k povýšení.

Pozdrav

Standardní malazský pozdrav zavedený císařem Kellanvedem byl otevřenou dlaní na hruď, i když mohl být proveden i se zavřenou pěstí. Pozdravy nebyly prováděny na bojišti, aby nedošlo k identifikaci důstojníků nepřítelem.

Uniforma

Když to okolnosti dovolovaly, bylo běžné, že malazsští vojáci nosili pláště či haleny v barvě vínové (bordó). 

Hodnosti byly označeny na levé paži. Jen nejvyšší šarže měly hodnosti zlaté. 

Krom barvy a hodností, nebyla pevná uniformita. Z dobytých území se často rekrutovali (někdy i narychlo) vojáci třeba i poražených armád a ti si mnohdy nechávali části své výzbroje, pokud měli za to, že je pro ně vhodnější. 

Potřesení rukou

Mezi vojáky Impéria bylo známo, že sevřít ruku druhého v míru ve válečných rukavicích bylo nejvzácnějším gestem.

Rivalita

Rivalita mezi prvky malazské armády byla očekávána a považována za „životní mízu“ armády. Hrubé posměšky a gesta namířená na soupeřící armády mohly vnější pozorovatele až vyděsit.

 

Disciplína a vojenská spravedlnost

"Malazská armáda bude znát pouze jeden soubor pravidel. Jeden soubor pravidel a jednoho vládce."

 Císař Kellanved

 

Všichni vojáci podléhali disciplinárnímu kodexu, jak je stanoveno říšským vojenským zákonem. Od podřízených důstojníků se očekávalo, že vyjádří svůj názor, i když to bude v rozporu s názorem jejich nadřízených. Vrchní pěstí povýšený důstojník nemohl být zbaven hodnosti pěst nebo nižší hodnosti bez soudu.

Malazské vojenské právo znalo válečné zločiny a byli popravováni ti, kteří tyto zločiny způsobili. Mučení vězňů nebylo podporováno bez ohledu na to, o jaký zločin šlo.

Dezertéři z armády byli popravováni.

 

Mzdy a benefity

Vojáci dostávali mzdu, která byla často posílána zpět jejich rodinám a penzi poté, co opustili službu. Dostávali také daňové úlevy.

 

Výhody smrti

Malazská říše vyplácela deset mincí ročně ženám, které ovdověly po smrti vojáka. Stejná částka byla vyplacena rodičům, jejichž dítě zemřelo během služby. Pokud ve službě zemřelo více členů stejné rodiny, pak přeživší obdržel deset mincí za každého ztraceného člena rodiny.

 

Umělci

Císař Kellanved vyslal talentované umělce a historiky s každou armádou na každé tažení, aby zaznamenali podrobnosti pro historii. Umělci byli povinni zaznamenávat události přesně, a to pod trestem smrti. Umělec Ormulogun vytvořil za deset nebo jedenáct let s Houfcem jednorukého přes 800 skic.