Základní principy světa Malazu

Svět Malazu je vybudovaný na zajímavé směsi magických i zcela realistických prvků. Například tu neexistuje jednotný mýtus o stvoření, ačkoliv některé starší rasy o sobě tvrdí, že byly stvořeny bohy nebo přišly ze zcela jiných říší, většina živočišných druhů i lidí se vyvinula přirozeným evolučním procesem, pouze občas poznamenaným magií. Svět Malazu je také starý - byl osídlen už miliony let před tím, než vůbec vznikli lidé, a celé lidská rasa je časově pouhou tenkou vrstvičkou barvy na kostře pokryté desítkami jiných, mnohem starších. Ve vyspělých říších mají rovněž lidé značný přehled o vědeckém pokroku, v minulosti tu existovala celá vysoce vyspělá technologická civilizace. Absence techniky je zdůvodněna spíše tím, že ji ve většině případů vynahrazuje magie, než nějakou zaostalostí.

V malazském panteonu existuje sice jistý omezený počet starších bohů s až neomezenou mocí, ale většina bohů je novější. Bohem se totiž může stát prakticky každý, kdo dosáhne určité výjimečnosti ve svém konání nebo dokáže uchvátit vládu nad některým z magických trůnů jednotlivých chodeb. Tento proces zvaný ascendence přitom není podmíněný smrtí - naopak, i bohové-ascendenti mohou být zabiti, a mnozí musí často tvrdě bránit své postavení před dravými adepty. Navíc existuje úměra mezi silou ascendenta a počtem jeho vyznavačů mezi lidmi. Pokud bůh ztratí přízeň věřících nebo je dokonce zapomenut, může pozbýt tolik své moci, že se opět stane člověkem nebo téměř člověkem. Takových osob existuje v malazském světě značný počet, často skrytých a stále velmi nebezpečných nejen kvůli pozůstatkům božských schopností, ale i znalostem, kterými disponují. Vyskytly se také excesy, kdy bůh pobil vlastní vyznavače, protože se přestali chovat podle jeho představ, nebo naopak oni zabili jeho. Někteří ascendenti pak propůjčují vybraným lidem na čas nebo trvale výjimečné schopnosti, aby jednali v jejich zájmu nebo jako odměnu za prokázané služby. Navíc mnozí členové starších ras disponují zcela přirozeně schopnostmi, které je staví plně na úroveň mnohých ascendentů.

Veškerá magie v Malazu, která není založená na plecnické (něco jako šamanské) magii, vyplývá z principu stezek, chodeb, držeb a dómů*. Chodbu si lze zjednodušeně představit jako kanál, kterým proudí typ energie - oheň, voda, světlo, apod. Existují i chodby spjaté se životem, smrtí nebo myslí, a chodby náležící konkrétním rasám - například chodbou Jaghutů je Omtose Phellack, chodba ledu. Celkový počet chodeb je neznámý a také proměnlivý, neboť mohou nově vznikat, ale i zanikat nebo být dokonce násilím zničeny, což zpravidla vede k velkým katastrofám. Čaroděj dokáže ve většině případů přijímat energii jen z jedné chodby a pracovat pouze s typem s ní spjaté magie, což závisí na přirozeném nadání. Výjimečně talentovaní velemágové ovládají tři až čtyři chodby - ale existuje jedinec, kterých jich měl dvanáct, což raději pečlivě skrýval.

Většinu chodeb lze rozšířit do velikosti, kdy je jimi možné skutečně fyzicky putovat. Ne všechny jsou k tomu přístupné či vhodné (např. v chodbě ohně vše živé prostě shoří), ale přináší to řadu výhod. Chodbou lze dvoudenním pochodem přejít celý kontinent, skrýt se v ní před nepřítelem, apod. Mnoho chodeb také protíná i jiné reality či světy, často radikálně odlišné od původního. Takto si lze například uprostřed pouště "odskočit" pro vodu, jenže stejně tak je možné v chodbě zabloudit nebo narazit na tvory rozhodně ne přátelsky naladěné. Pro tyto tvory se zpravidla používá označení démoni, i když jde o bytosti z masa a kostí, byť často notně exotického vzezření a chování. Mnohé chodby jsou navíc "pohyblivé," takže pokud vstoupíte dovnitř, nemáte žádnou jistotu, kde nebo u čeho se vynoříte. Obecně se cestování i "spolehlivými" chodbami pokládá za riskantní podnik, kriticky závislý na síle čaroděje, který chodbu ovládá, u nespolehlivých pak za vyloženě sebevražedný.

Někde uvnitř většiny chodeb je ukryto jejich jádro, nazývané "trůn" nebo "dóm." Pokud se někomu podaří ho zmocnit, stává se v podstatě pánem dané chodby i aspektu s ní spojeným, což se rovná ascendenci. Dómů existuje omezený počet, který se mění jen výjimečně, střídají se pouze "uživatelé" - nezřídka po tvrdých bojích. Vnějším obrazem a jakousi "mapou" dómů je Balíček draků, jehož karty symbolizují jednotlivé dómy i pozice v nich. Vykládání Balíčku draků se používá nejen k věštění, ale často i k přímé komunikaci s dotyčnými trůny. Pokud ho provádí čaroděj nebo vykladač, upoutá pozornost některého z hůře naladěných ascendentů, může to vést k nemilým důsledkům.

*pro více informací si přečtěte sekci Stezky a chodby obecně (Sekce je zatím rozpracovaná. Jak bude hotová, dáme vědět.)